Granty inovace a excelence slaví své úspěchy v praxi - díl druhý

Badatelské týmy jako cesta k interaktivnímu pojetí výuky? Ano, ale…

Představa simulace reálných podmínek týmového výzkumu, který je typický pro řešení vědeckých projektů v současnosti, vypadá na první pohled lákavě a logicky. Zejména v oblasti věd o umění nejsou doposud zkušenosti s prací v týmu zcela běžnou součástí vzdělávání budoucích odborníků. Tomu také odpovídá spíše individualistické pojetí výzkumu v oblasti uměnověd. Ve snaze posílit tuto rovinu kompetencí u studentů Filozofické fakulty na bakalářské úrovni je především nutné zvážit rizika a omezení, která z nového typu výuky vyplývají. Následující text je shrnutím poznatků a výstupů, které přinesla implementace badatelsky a simulačně pojaté výuky do dvousemestrálního předmětu Estetické teorie multimédií a synestézie I a II na Filozofické fakultě v rámci programu Inovace ve výuce předmětu Estetické teorie multimédií a synestézie I a II (MUNI/IVV/0764/2023).

Výuka zmíněného dvousemestrálního předmětu v minulosti probíhala převážně formou přednášek, jejichž součástí byly diskuse se studenty rozvíjející obsah přednášek, čtení doporučených textů a závěrečný výstup měl podobu písemného testu, případně eseje. Ovšem ze psaní esejů se v důsledku nástupu nástrojů umělé inteligence stává problematická, ne-li anachronická záležitost a testy s uzavřenými otázkami zase mohou svádět studenty k dobrodružství v podobě tipovací soutěže. Program inovace předmětů na úrovni Masarykovy univerzity tedy přišel v pravý čas, aby vyučujícím i studentům nabídl šanci transformovat podobu výuky do interaktivnější formy podstatněji založené na týmové výzkumné práci.

Cílem předmětu je primárně obeznámení studentů programů Teorie interaktivních médií a Zvukový design a multimediální technologie s formami technologicky (mediálně) podmíněné kreativity a umění nejen v praktických ukázkách, ale také na základě studia teoretických textů a uměleckých manifestů 20. a 21. století.

Výchozím bodem byl předpoklad, že chceme-li studenty skutečně aktivizovat a motivovat ke studiu forem současné multimediální kreativity, je nutné jim ukázat dveře (myšleno didakticky), ovšem vstoupit a projít cestu k vlastnímu poznání už musí sami. A to ve skupinách pod neinvazivním mentorským dohledem pedagoga. V překladu do praxe se původní série zhruba 13 přednášek v rámci semestru rozpadla na dvě hlavní metodologické části: první polovinu kurzu zajišťuje vyučující formou přednášek tak, aby předestřel základní témata a narýsoval jejich obrysy. Zároveň ihned v úvodních hodinách dochází k utvoření studentských badatelských týmů a definic jejich zaměření. Studenti si týmy budují zcela samostatně, na základě vlastních preferencí a témat navržených v přednáškách. Souběžně s pokračujícím výkladem témat v průběhu kurzu už probíhají vlastní výzkumy jednotlivých týmů. Od poloviny semestru se začnou odehrávat skupinové prezentace dosažených výsledků. Smyslem tohoto pojetí výuky je simulovat podmínky reálného výzkumného provozu: od konkretizace předmětu výzkumu, přes jeho personální zabezpečení, formulaci metodologie a cílů až po jejich vlastní provedení na základě spolupráce a komunikace ve skupině, následnou prezentaci v semináři a přijetí zpětné vazby kolegů. Po zapracování připomínek vzniká písemná verze týmového výstupu, která je spolu s prezentací závěrečným hodnoceným výstupem kurzu.

Pokud bychom se blíže zaměřili na podobu témat a výzkumné metodologie jednotlivých týmů, zjistili bychom, že převládají případové studie jednotlivých umělců nebo jejich skupin, případně analytické práce kontextualizované do teoretického rámce navrženého vyučujícím. V některých případech se studenti pustili do kreativních experimentů, v nichž se snažili vlastními prostředky replikovat vybrané umělecké přístupy. Běžnou součástí práce týmů byly rozhovory a dotazníková šetření převážně v oblasti kvalitativního výzkumu.

Součástí inovovaného kurzu jsou dvě vlny zpětné vazby studentů na průběh předmětu: interní dotazník zkoumající efektivitu a kvalitu výuky a studentských prezentací v průběhu semestru a závěrečná předmětová anketa v IS MUNI.

Interní dotazník vzbudil u studentů vyšší zájem než předmětová anketa, proto si dovolím poukázat na jeden z jeho nejzajímavějších výsledků. Téměř polovina respondentů dala přednost přednáškám pedagoga z důvodu vyvážené kvality prezentace témat, srozumitelnosti výkladu, silnějšího teoretického zakotvení, logického strukturování, konzistence a návaznosti výkladu. Stejná část odpovědí shledávala za funkční jak přednášky vyučujícího, tak prezentace studentů. Pouhá desetina respondentů byla více než výkladem pedagoga zaujata pojetím studentů. V jejich prezentacích kolegové oceňovali originalitu a odlišnost jednotlivých výstupů, pocit sounáležitosti a empatie, úzké zaměření témat.

Jeden z anonymních respondentů na otázku, zda a v čem je pro studenty přínosnější prezentace pedagoga nebo studentů uvedl:

„Myslím si, že je to tak 50/50, aj keď sa ukazuje, že prezentácie nie sú veľmi efektívny spôsob učenia. […] prezentácie študentov majú väčší zmysel pre študentov samotných, pretože sa môžu venovať témam, ktoré ich zaujímajú. Prínos prezentácií vyučujúceho je tiež veľký, hlavne ak sa jedná o problematiku, ktorá je pre študentov nová, prinesie to nové pohľady, v tomto prípade na umenie a multimédiá. Výuku formou prezentácie však vnímam všeobecne ako problematické a ukazuje sa to aj v prieskume (napríklad na Slovensku je veľmi zlá čitateľská gramotnosť u detí a pripisuje sa to aj vyučovaním formou prezentácií).“

Ukazuje se tedy, že prezentace studentů mohou být (a často také zřejmě už od základní školy jsou) kontraproduktivním či dokonce zneužívaným výukovým nástrojem. Jakkoliv se zdá, že samostatná výzkumná práce v týmech má zjevný pedagogický přínos, nemusí tomu tak být. Po odborné stránce může u studentů stále převažovat preference výkladu vyučujícího.

Nicméně zvolená metoda výuky je vlastně jakýmsi didaktickým „trójským koněm“. Studenti se zaměřují na zvládnutí odborného tématu, ale často jim uniká, že dalším (skrytým, ovšem možná podstatnějším) předmětem jejich vzdělávaní jsou zde soft skills (tedy měkké dovednosti) typu komunikace v týmu, organizace práce, strukturování času, veřejné vystupování (rétorika, body language atd.).

V dotazníku byli studenti také požádáni o evaluaci týmových prezentací, čímž skrytě hodnotili také sami sebe. Někteří tuto hru ihned odhalili a do odpovědi v dotazníku upřímně psali svá zjištění o sobě. Například, že ocenili možnost být v prezentaci zastoupen kolegy, protože sami jsou sociálně úzkostní, nebo že zjistili, že nejsou tak spolehliví, jak si původně mysleli.

Pokud by tedy z nejrůznějších příčin odborná stránka výzkumného studentského projektu náhodou minula svůj cíl, jistě jej naplní v rovině měkkých dovedností, kde studenti mají možnost poznávat úskalí nejen týmové komunikace a spolupráce, ale zejména reálné distribuce zodpovědnosti za vykonanou práci. Posledním, ale snad nejdůležitějším cílem, je zde Sókratem (resp. Platónem) zmiňované motto delfské věštírny Γνῶθι σεαυτόν, tedy poznej sám sebe.

Martin Flašar