„Pro zlepšování své výuky je třeba dělat tři věci: učit, nacházet externí inspiraci a reflektovat“: Rozhovor s Luciou Hradeckou, Tomášem Foltýnkem a Ondřejem Hrdličkou z Teaching Labu

Proč Teaching Lab vznikl?

Tomáš Foltýnek: Fakulta informatiky na rozdíl od jiných fakult hodně využívá studentské cvičící. Je celkem běžné, že studenti vyšších ročníků vedou cvičení v předmětech, které sami v předchozích letech studia absolvovali. Má to spoustu výhod, které jsou podložené i vědeckými výzkumy: cvičící jsou studentům daleko blíž, lépe si s nimi rozumí, dokážou obsah vysvětlit přístupnějším způsobem a studenti se jich nebojí ptát na věci, které by se třeba báli zeptat staršího akademika. Ve vztahu mezi studenty a cvičícím je to tedy lepší, ale samozřejmě tam jsou potenciální rizika. Cvičící nemají zkušenosti s výukou, takže její kvalita by mohla být horší. Teaching Lab je tady právě proto, aby tohle riziko co nejvíc zmírnil. Ze studentských anket víme, že v hodnocení kvality výuky nejsou mezi studentskými cvičícími a cvičícími akademiky významné rozdíly. Stejně tak z dat nevyplývá, že by studentští cvičící hůř připravovali ke zkouškám. Je to samozřejmě dáno i tím, že garanti předmětů se cvičícími komunikují, dávají jim úlohy, se kterými se na cvičeních pracuje – včetně metodických poznámek – a tedy je svým způsobem vedou. Vedle toho je tady Teaching Lab, aby budoval pedagogické kompetence.

Jak jste se vy tři stali součástí lektorského kolektivu Teaching Lab?

TF: Krátce potom, co jsem začal na FI působit jako lektor, jsem přišel jako účastník na workshop o vyučovacích metodách. Potom mě organizátoři oslovili, jestli se nechci stát součástí lektorského týmu Teaching Labu. Od té doby tam jsem.

Lucia Hradecká: Ja som najprv absolvovala Teaching Lab ako študentka. Zhruba po roku a pol som sa vďaka ďalším aktivitám Teaching Lab komunity opäť dostala do kontaktu s lektorským tímom a napokon som na pozvanie ako externistka vyučovala v Teaching Labe jednu hodinu. Na konci toho semestru potom prišlo pozvanie, či sa nechcem zapojiť nastálo. Súhlasila som, pretože tak môžem prispievať ku kvalite výuky na našej fakulte.

Ondřej Hrdlička: Podobně jako Lucka jsem nejdřív absolvoval Teaching Lab jako student. Teaching Lab je možné si zapisovat opakovaně, i když je to doporučeno s nějakým odstupem. Když jsem si ho po roce opět zapsal, na závěrečné schůzce s mentorem vyvstala myšlenka zlepšit předmět zavedením odpovědníků jako prvku rozloženého opakování. To mi vyhovovalo do mého časového harmonogramu, takže jsem se minulý rok začal zapojovat nejprve takto. Postupně se zapojuji víc a víc a teď na podzim jako člen týmu povedu i nějaké hodiny.

Co je nejdůležitější informace, kterou si studující odnesou z první lekce Teaching Labu?

OH: První lekce Teaching Labu, která bývá hned v pondělí – v první den semestru, je záměrně zaměřená na první cvičení. Tématem jsou precedenty a normy, tedy jak vlastně nastavit své cvičení, aby po zbytek semestru fungovalo.

TF: První cvičení je totiž to, kde se nastavuje způsob fungování. Co se stane na prvním cvičení, se pravděpodobně stane i na dalších, pokud se to nebude nějak explicitně řešit.

Co se tedy má stát na prvním cvičení?

OH: Na první hodně třeba upozorňujeme na to, že je dobré si se studenty nastavit, aby chodili včas – např. ústně zareagovat na pozdní příchod studenta, explicitně stanovit pravidla semináře nebo taky sám nepřijít pozdě. Snažíme se také poskytnout způsoby, jak si ve výuce nastavit vhodné prostředí ohledně pokládání otázek. To jde nacvičit třeba tak, že studenty požádáme, aby se nás na něco zeptali. Může to být cokoliv, co třeba ani s předmětem nesouvisí. To nastaví normu, že je v pořádku klást otázky, která pak může pokračovat po zbytek semestru.

TF: Důležité je samozřejmě jakkoli hloupou otázku nikdy „neshodit“, protože tím bychom způsobili, že se pak už nikdy nikdo nezeptá.

V rámci Teaching Labu ukazujete různé aktivity, které mohou cvičící používat, aby podpořili učení studujících. Jaká je vaše oblíbená?

LH: Jednou z aktivít, ktorú radi ukazujeme a ktorú naši študenti radi preberajú do svojej výuky, je think-pair-share (TPS). Je to technika na aktívne zapojenie študentov pri frontálnej výuke, ktorá nezaberie veľa času a dá sa aplikovať skoro v každom kontexte. Spočíva v tom, že študenti reagujú na otázku či zadanie od vyučujúceho. Prvá časť aktivity je think, kedy každý študent sám premýšľa nad otázkou a snaží sa ju vyriešiť. Druhá časť je pair, kedy študenti vytvoria dvojice a diskutujú o svojich riešeniach. Je možné ich spárovať náhodne alebo napríklad so študentami, ktorí majú opačné názory, a potom sa snažia prísť k spoločnému riešeniu. Posledná je časť share, kedy sa celá skupina o otázke pobaví a dozvie sa správne riešenie. Táto výuková metóda umožňuje aktívne zapojiť všetkých študentov, zmeniť dynamiku hodiny, a dá sa použiť v mnohých predmetoch. Jej prínos je podložený aj vedeckým výskumom.

Studující ukončují předmět portfoliem. Co to zahrnuje a proč jste se rozhodli pro takový druh ukončení?

TF: Je to typ ukončení, který dokáže nejlépe reflektovat individuální potřeby studentů. Chceme, aby si studenti nejpozději třetí týden semestru stanovili svůj rozvojový pedagogický cíl. V té době už za sebou mají pár cvičení a vědí, co jim jde, co jim nejde, a v čem se chtějí zlepšit. Chceme tedy, aby si to pojmenovali a stanovili si jasné kritérium, podle kterého pak poznají, že se jim cíl podařilo splnit. K tomuto cíli pak během semestru směřují. Ten cíl je u každého jiný, a tudíž i to, jakým způsobem k tomu dojdou, může být jiné. Mohou si číst odborné články, poslouchat podcasty nebo dívat na videa, která jim doporučíme. Ale jsou to studenti, kteří si vyberou zdroje, které jim pomůžou splnit jejich cíl. Portfolio má ukázat, že museli vynaložit úsilí, aby dosáhli svého cíle.

LH: Ešte doplním, že portfólio má nejaké povinné časti, ale do veľkej miery si ho študenti môžu prispôsobiť. Je na nich, na aké témy sa zamerajú či aké aktivity zvolia na dosiahnutie svojich cieľov. Viaže sa to k tomu, čo na začiatku každého semestru našim študentom hovoríme: ak sa chcú zlepšovať v učení, musia robiť tri veci. Učiť, teda viesť nejakú výuku; nachádzať si externú inšpiráciu, napríklad čítaním článkov, sledovaním videí či inšpiračnými návštevami u kolegov; a reflektovať svoju výuku a sami si hľadať priestory pre zlepšenie. Portfólio im pomáha napĺňať tie ďalšie dve zložky popri učení samotnom.

Dříve v rozhovoru jste zmínili individuální mentorské schůzky. Můžete něco říct o roli vztahu mentora a mentorovaného v předmětu?

OH: Zatím jsem nementoroval, ale mohu mluvit z pohledu studenta. Důležitá je osobní schůzka, na které se dá hodně vyříkat. Dochází k hodnocení studenta a portfolia. Diskutuje se, jestli má student dobře nastavený cíl a jestli plní požadavky na ukončení předmětu. Zároveň tam mentoři sbírají zpětnou vazbu na Teaching Lab, takže tam funguje oboustranná zpětná vazba.

TF: Z pohledu mentora to pro mě je důležitá zpětná vazba, ale měla by to být zejména zpětná vazba pro studenta. Snažím se studenta vždycky ptát tak, aby reflektoval, jak se mu daří v dosažení jeho rozvojového pedagogického cíle, a v čem by potřeboval pomoct nebo podpořit. Když má nějaké problémy se svojí výukou, tak to řešíme. Mentorské schůzky mohou mít různou podobu, nejčastější jsou jedna k jedné. Několikrát se mi ale stalo, že jsme v Teaching Labu měli více cvičících z jednoho předmětu a bylo užitečné mít schůzky se všemi dohromady. Někdo nadhodil nějaký problém a jeho kolega mu řekl, jak se to dá řešit. Byli tam v roli mentorovaných, ale tak trochu se i navzájem mentorovali, což bylo dobré.

Letos jsem třeba měl mentorské schůzky se studenty učitelství, kteří nebyli cvičící na naší fakultě, ale vyučující na základních školách. To byla úplně jiná zkušenost: problémy, které řešili, jsou jiné, než tady řešíme se studenty my. Myslím ale, že pro ty studenty/vyučující je nesmírně užitečné si takto s někým externím a zkušeným vlastně jen popovídat, jak to dělají, i se jenom ujistit, že to dělají správně, případně získat radu, jak to zlepšit.

LH: Kontrolu portfólia, o ktorej hovoril Ondra, vnímam predovšetkým na procesnej úrovni. Nechceme hodnotiť, či študenti vyučujú “správne”; snažíme sa im hlavne pomáhať v tom, ako sa vo vyučovaní zlepšovať. Mnohým mojim študentom tiež pomohlo “obyčajné” uistenie, že nemusia byť perfektní a nikto to od nich ani neočakáva. Najmä keď cvičia prvý raz, pomáha im pocit, že v tom nie sú sami.

Dva z vás se rekrutovali z absolventů. Máte cílenou snahu udržovat komunitu absolventek a absolventů, nebo se to spíš děje organicky?

LH: Pol na pol. Rozhodne sa snažíme udržiavať komunitu cvičiacich a ľudí, ktorým záleží na kvalite výuky. Každý semester organizujeme aktivity pre širokú masu ľudí, ktorí s týmto predmetom alebo s komunitou okolo neho prišli do kontaktu. Zároveň to nie je zvlášť časté ani štruktúrované. Komunita zahŕňa mnoho ľudí s veľmi rozdielnymi aktivitami - mnoho z nich už dokonca s výukou na FI nemá nič spoločné - a nedá sa preto jednotne udržať.

Jak se pro vás jako členy lektorského týmu Teaching Labu liší „učení, jak učit“ od „běžné“ výuky?

TF: Teaching Lab je jiný třeba v tom, že máme výuku ve dvou, zatímco běžně cvičím a učím sám. Téma je jiné – nejsou to odborné znalosti, ale ty pedagogické. V zásadě je to ale výuka jako jakákoli jiná.

LH: Teaching Lab vznikal ako aktivita zospodu, založili ho študenti, aj keď samozrejme s podporou vedenia. Doteraz si ten predmet žije trochu svojím životom. Nie je tam jedna vedúca osobnosť, ktorá by predmet dlhodobo viedla, čo je podľa mňa veľký rozdiel oproti iným predmetom. Vďaka tomu sa predmet jednoduchšie mení a prispôsobuje, pokojne každý semester. V iných predmetoch som ako cvičiaca mala oveľa menší dosah na to, čo a ako sa vyučuje.

OH: Je to tak, jsme kolektiv a spolu tvoříme plán semestru a pořadí hodin. Spolu se rozhodujeme, co změníme a jak zareagujeme na zpětnou vazbu. Z mojí zkušenosti je to jiné než masovější předměty.

Můžete říct něco o výhodách a výzvách učícího (se) kolektivu?

OH: Komplikované je shodnout se na termínu schůzky (smích). Určitě je tady přátelská atmosféra a pořád platí, že nikdo nediktuje nic seshora, ale že se o všem bavíme a dojdeme k odpovědi, která se pak uskuteční.

TF: Fakulta nám zatím toleruje, že vzhledem k většímu počtu vyučujících je předmět docela drahý. U běžného předmětu by to mohl být problém, ale tento předmět má svým způsobem garantovat kvalitu výuky na fakultě, takže jsou přesvědčení, že to jsou peníze, které se fakultě vrátí.

LH: Sme pomerne veľký kolektív ľudí s rôznymi profesijnými dráhami aj záujmami. Jedna z výhod je, že nám to umožňuje vyvíjať rôznorodé aktivity. Nerobíme len tento predmet, organizujeme aj prednášky pre zamestnancov FI na Informatickom kolokviu, otvorené workshopy pre vyučujúcich, a snažíme sa budovať komunitu cvičiacich na FI.

Jak byste shrnuli přínos účasti v Teaching Labu i na samotné výuce pro studentské cvičící?

TF: Přidanou hodnotou pro studentské cvičící je nejen to, že si mohou výukou přivydělat, ale že se také stávají součástí fakultního života. Potom je větší pravděpodobnost, že pokračují na doktorské studium nebo se zapojují do dalších aktivit. Má to tedy benefit i pro fakultu jako další forma práce s kvalitními studenty.

LH: Zároveň si myslím, že mnoho študentov Teaching Labu sa pre učenie nadchne a neučí len jeden semester, ale opakovane. Veľa vecí, ktoré ich v Teaching Labe učíme, má tiež presah do ich života mimo výuku. Snažíme sa ich v rámci predmetu podporovať, aby si tam tie presahy našli, aby pre nich ten predmet a výuka neboli len jednorazová záležitosť, ale aby mali pozitívny dopad aj na ich ďalší život.

TF: Není ostatně rozdíl mezi vedením cvičení a vedením pracovní porady.

Chtěli byste na závěr ještě něco dodat?

LH: Ak vás zaujalo, čo robíme, mrknite na náš web. Nájdete tam ukážky materiálov z hodín Teaching Labu, odkazy na vybrané zdroje a zoznam našich výskumných publikácií o výuke (nielen) informatiky.

Rozhovor zpracovala: Karolína Zlámalová, Odbor pro kvalitu RMU (zlamalova@rect.muni.cz)