Jaké přínosy a výzvy přináší výuka v takovém kurzu? 

Přínosem je určitě zkušenost studentů s prací na projektu v mezinárodním týmu, rozvoj jejich komunikační kompetence v cizím jazyce i interkulturní komunikační kompetence. Po absolvování kurzu by měli být otevřenější a víc tolerantní k odlišnostem nebo například k nejednoznačnosti v komunikaci, a tedy i lépe připravení na pracovní svět.  

Výzvou bylo především motivovat studenty z francouzských univerzit, kteří v kurzu nejprve neviděli tolik přínosů, ale především mnoho práce navíc. Na úkoly jako životopis, motivační dopis a příprava na pohovor ve francouzštině se pak tolik nepřipravovali a paradoxně měli nižší hodnocení než studenti z jiných univerzit. Zařadili jsme proto prvek v angličtině, což byla dobrá volba – někteří naši studenti se báli komunikovat francouzsky před rodilými mluvčími, ale byli zdatnější v angličtině, a v této aktivitě se proto cítili komfortněji. Francouzští studenti si zase vyzkoušeli, jaké to je vyjadřovat myšlenky v jazyce, který není jejich rodný. To je důležitá zkušenost, protože francouzští studenti si často neuvědomují, že když mluví rychle a používají hovorový jazyk, ostatní studenti mají problém jim rozumět.  

Po každém online setkání se studentů ptáme, jak se jim vede. Na některé výzvy tak reagujeme průběžně během kurzu. Veškerou zpětnou vazbu analyzujeme na konci kurzu a následně upravujeme příští běh. Některá témata jsme například na základě zpětné vazby zkracovali nebo upravovali. Postupně jsme také zjistili, že je třeba se víc zaměřit na interkulturní aspekt a spolupráci v mezinárodním týmu, protože tyto prvky studenty motivují k většímu zapojení.  

Jak zapojujete prvky internacionalizace do výuky jiných předmětů, které vyučujete?  

Jsem zapojená ještě do jiného kurzu v rámci EDUC, takže tyto kurzy představují velkou část mé výuky. Kolegy ze zahraniční se ale snažím zvát do výuky skoro ve všech předmětech. Spolupracujeme také intenzivně s mezinárodními firmami, ambasádou i Česko-francouzskou obchodní komorou. Ve spolupráci s firmami nám pomáhají i naši absolventi, kteří v nich dnes působí. Snažíme se, aby studenti už během studia získali kontakty na možná budoucí pracoviště.  

Ve výuce se také snažím vytěžit maximum z toho, že se předmětů účastní zahraniční studenti. V kurzech podporuji diskusi, spolupráci a reflexi. Vždycky vítám, když mám ve svých kurzech studenty ze zahraničí, protože to kurz osvěží. 

Máte z realizace kurzu v rámci EDUC nějakou inspirativní zkušenost? 

Po prvním běhu kurzu jsem viděla na LinkedIn žádost kolegyně z Francie o pomoc s hledáním pracovní stáže pro její studentku, která byla absolventkou našeho kurzu. Zapojila jsem se do hledání v Brně, ale protože času bylo málo, nakonec jsme stáž připravili u nás na fakultě. Bylo to docela improvizované, studentka byla do týdne v Brně. Byla tady zapojená do aktivit s institucemi veřejné správy, ale také nám pomáhala s propagací francouzštiny ve školách v Jihomoravském kraji. Od škol, do kterých jsme chodili, jsme dostali skvělou zpětnou vazbu. Co začalo jako snaha pomoct jedné studentce, se tedy nakonec stalo pravidelnou záležitostí – od té doby jsme zde měli již pět francouzských studentů.  

Aspekt fyzické mobility v kurzu vznikl podobně spontánně. S kolegyní a jedním francouzským studentem v Brně jsme částečně jako vtip poslali fotografii ostatním vyučujícím s tím, aby za námi přijeli na závěrečné setkání kurzu o tři týdny později. Ačkoli počáteční reakce byly „to není možné“, nakonec přijela skupinka z univerzity v Pécsi a jedna vyučující s jednou studentkou z Paříže. Ostatní se připojili online. Bylo to spontánní a plné energie a řekli jsme si, že bychom to tak chtěli vždycky pokaždé. První rok jsme se potkali v Brně u Jošta, následující rok jsme se sešli u sochy koně v Pécsi, a letos nás čeká setkání v Rennes, samozřejmě také u sochy koně.  

Myslím, že pro studenty je mobilita na konci kurzu také motivací; někteří se třeba bojí vyjet na celý semestr na Erasmus a takto si mohou vyzkoušet krátkodobou mobilitu a podívat se na zahraniční univerzitu. Mohou zjistit, zda by je to bavilo a další rok pak třeba reagovat na výzvu na Erasmus.   

Fyzická mobilita také znamená, že místní studenti v kurzu se mohou zapojit i do organizace závěrečného setkání: většinou připravují program a působí jako průvodci pro přijíždějící kolegyně a kolegy. Mohou si tedy vyzkoušet, jaké je se spolupodílet na organizaci konference.  

Samozřejmě, že výuka v kurzu má nějaký řád, ale reagujeme flexibilně na situace, které přijdou, a kurz se díky tomu takto proměňuje. Jsem ráda, že hodně věcí, které se v kurzu dějí, jsou spontánní a založené na kamarádství. Je opravdu docela dojemné vidět, jak se studenti konečně potkají naživo potom, kdy spolu celý semestr pracovali online.