S oceněnou vyučující z Farmaceutické fakulty Sylvií Pavlokovou jsme mluvily o získávání a podávání zpětné vazby, čerpání z osobních výzev a o tom, co může přinést vyvolávání k tabuli.
Můžete na začátek krátce představit předměty, které vyučujete?
Učím dva směry předmětů. Jeden směr jsou laboratorní předměty, primárně fyzikální chemie. Druhý směr jsou předměty, které jsou vyučované na počítačích, například práce s Excelem, statistika a podobně.
Mimo oborových znalostí nutných pro úspěšné ukončení předmětu, jaké kompetence se u studujících snažíte rozvíjet?
Na rozvoj takových kompetencí se ráda a hodně zaměřuji. Důležité jsou pro mě především komunikační kompetence, tedy schopnost se projevovat, ať už ústně nebo písemně, a ladění obou těchto výstupů. Snažím se do výuky zařazovat činnosti zahrnující práci s vlastní motivací a se schopností se projevit i v situaci, kdy třeba pracuji s nějakou úzkostí nebo jsem hluboký introvert. Vidím totiž, že čím dál víc přicházejí do výuky ročníky s podobnými problémy.
Můžete říct, jak konkrétně s tím pracujete, u vás i u studujících?
Snažím se to studujícím přibližovat na vlastním příkladu. Když jsem začínala před 11 lety učit, bylo to pro mě nutné zlo. Vůbec jsem učit nechtěla, přišla jsem na univerzitu, protože jsem chtěla dělat tu vědu a být zalezlá v laboratoři (smích). Učení mě hodně rozmluvilo a už nemám takové problémy, hlavně týkající se ústního projevu a vystupování před větším množstvím lidí. Snažím se tedy studujícím ten proces na vlastním příkladu hodně zdůrazňovat. Samozřejmě říkám, že to nemusí každému trvat desítku let jako mně. I když to ale některým může jít rychleji, je potřeba na tom pracovat. Říkám, že bychom se neměli uzavírat do vlastní ulity, ale ani od sebe očekávat výkon z nuly na sto. Každému to jde jinak, a proto se studujícím snažím zvědomovat každý úspěch. Ve výuce dělám i takové „nepopulární“ aktivity jako vyvolávání, ať už v lavici nebo k tabuli. Snažím se především zdůraznit, proč je to důležité, a vytvořit dostatečně bezpečnou atmosféru k tomu, aby to pro studující bylo co nejkomfortnější. Přesto poukazuji na to, že pro některé to může být větší výzva než pro jiné, a že by se v tomto vzájemně neměli srovnávat. Dbám na to, abych takto dala příležitost všem studujícím, nechci sklouzávat k tomu, že bude mluvit jen těch několik aktivních či extrovertních. Zároveň také připouštím možnost, že studující mohou i nevědět, ale že je fajn odpověď vždy verbalizovat a okomentovat. Například „nevím, jelikož jsem zapomněl(a)“, „nevím, jelikož nerozumím otázce“ apod. I mně jakožto vyučující se s takovými reakcemi mnohem lépe pracuje.
„Jsem velmi ráda, že téma výuky na univerzitě čím dál víc rezonuje.“
Sylvie Pavloková
Od studujících aktivně získáváte zpětnou vazbu mimo předmětovou anketu. Jak to děláte a proč?
S tím jsem začala před dvěma lety. Tehdy už mi předmětová anketa v IS nepřipadala úplně dostatečná k tomu, abych zjistila, co pro zlepšování výuky konkrétně potřebuji. Začala jsem si tedy vytvářet vlastní dotazníky na míru každému předmětu a každé seminární skupině. Otázky si vybírám podle toho, co mě zrovna z pozice vyučující nejvíc „pálí“ a u čeho vidím, že to v průběhu výuky nejvíc rezonovalo. Dotazníky dávám studujícím především na konci semestru a bývají zaměřené na to, co probíhalo v hodinách, co se studující vlastně naučili a jak ten proces vnímali. Očekávám od nich tak i metakognici a zpětnou vazba na vlastní učení. Ptám se také, co by v předmětu do budoucna doporučili zlepšovat. Na výstupy dotazníků následně reaguji videi, která nahrávám do interaktivních osnov předmětů. Chci studující s výsledky seznamovat, protože věřím, že každý, kdo vyplňuje dotazník, rád uslyší, jak to vlastně dopadlo, co odpovídali spolužáci a nějakou moji reakci. Zároveň se jim snažím dávat i nějaká doporučení do praxe.
Jaká doporučení?
Například, když si v odpovědi někdo stěžuje nebo poukazuje na to, že se mu nelíbilo vyvolávání nebo nějaká forma mojí zpětné vazby, snažím se mluvit o tom, k čemu takové zkušenosti mohou být přínosné. Mluvím o tom samozřejmě už ve výuce, ale přijde mi podstatné tímto podpořit reflexi u studujících ještě na konci semestru. Snažím se je také vést k tomu, aby nad těmito věcmi přemýšleli do budoucna, nejen v mých předmětech, ale v průběhu celého studia i následně v životě. A pokud jde o negativní (nebo ne zcela pozitivní) zpětnou vazbou, usiluji svými reakcemi ve videu také o to, abych šla rovnou příkladem – aby studující viděli, jak se dá s podobnou zpětnou vazbou pracovat.
Jaké inovace jste zavedla do své výuky?
Pro nás byla největší inovací možnost KvISu, ten jsme hned začali využívat i s kolegou Dr. Zemanem, s nímž spolupracuji na výuce několika předmětů. KvIS mi hodně pomohl k tomu, abych výuku v rámci laboratorních cvičení vedla jako flipped classroom. Studující si doma nastudují potřebné informace z dostupných materiálů, ať už textových nebo videí, a přicházejí do výuky s vědomím, že začínáme KvISem. Pomocí KvISu zjistím, kde jsou největší slabá místa, a tyto body se snažím dovysvětlit. Než abych vysvětlovala všechno, využívám takto čas efektivněji.
Je KvIS na začátku výuky nějak ohodnocený nebo slouží jen pro vaši informaci, zda studující materiálům porozuměli?
Slouží pouze pro mou informaci. Snažím se, aby odpovědi byly upřímné a studující od sebe neopisovali; abych zjistila reálný stav. Zároveň do KvISu schválně zařazuji také otázky založené na nejčastějších misinterpretacích v probírané tematice, které jsem za roky výuky od studujících nasbírala. Následně na tato problematická místa poukazuji a uvádím je na pravou míru. Proto není KvIS ohodnocený a myslím, že to takto dobře funguje.
„Představuji si, že studující je můj ideální klient, který platí svým časem, úsilím a pozorností za to, jak jsem schopná odvést výuku.“
Sylvie Pavloková
Ve výuce také čerpáte z různých nepedagogických zdrojů, můžete něco říct i k tomu?
Já se vlastně kolem sebe rozhlížím pořád. Pořád mi „šrotuje“ v hlavě, co se kolem mě děje. Hodně se věnuji seberozvoji a vzdělávám se třeba i v marketingových nebo podnikatelských strategiích, přestože sama nepodnikám a nesměřuji k tomu. Připadá mi to ale hodně užitečné: představuji si, že studující je můj ideální klient, který platí svým časem, úsilím a pozorností za to, jak jsem schopná odvést výuku. Na základě toho se snažím tvořit na míru komunikaci se studujícími, studijní materiály, samotnou výuku i způsoby následné zpětné vazby, hodnocení a reflexe.
Částečně už jste možná odpověděla, ale jak byste se popsala jako vyučující?
Úplně nejjednodušeji jako „přísná, ale spravedlivá“. Často bývám považována za vyžadujícího člověka a „že to u mě není zadarmo“. V průběhu výuky to možná ne všichni studující ocení. Pak se ale dozvídám ze zpětné vazby, dotazníků, nebo třeba i z osobních setkání po letech, že to zpětně studující vnímají pozitivně. Konkrétně například fakt, že se skutečně museli průběžně připravovat, nebo také to, že byli vedeni se víc zamýšlet nad těmi dalšími aspekty nad rámec odborného obsahu výuky.
Jaké momenty vás ve výuce nejvíc těší?
Když vidím, že to má dopad, že to má smysl a studující si odnášejí to, co jsem zamýšlela, aby si odnesli. A také když vidím, že máme ve výuce dobrou atmosféru.
Je něco, co byste ráda dodala?
Chci říct, že jsem velmi ráda, že téma výuky na univerzitě čím dál víc rezonuje. Nejedná se jenom o cenu prorektora, ale obecně o to, že se o výuce čím dál víc bavíme. Také jsem ráda za všechny aktivity, které nabízí CERPEK, protože jsem z nich hodně vytěžila a plánuji těžit i nadále.
Rozhovor zpracovala: Karolína Zlámalová, Odbor pro kvalitu RMU (zlamalova@rect.muni.cz)
S oceněnou vyučující z Pedagogické fakulty Hanou Delalande jsme mluvily o internacionalizaci výuky, přípravě studentů na pracovní trh a o hodnotě spontánnosti a flexibility při organizaci kurzu EDUC.
Masarykova univerzita má čtyři laureáty Cen ministra školství, mládeže a tělovýchovy. Prof. RNDr. Milan Chytrý, Ph.D., který získal Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole, je zároveň držitelem Ceny prorektora MU za kvalitní výuku.
