„Dělat věci tak, aby měly smysl“: rozhovor s Jakubem Míškem

Můžete krátce představit předměty, které vyučujete?

Právnická fakulta je výukově specifická tím, že zde existuje velký studijní program Právo a právní věda, kterému se částečně přizpůsobuje fungování fakulty a který obsahuje většinu výuky. V tomto programu učíme v prvním a druhém ročníku povinný předmět Právní informatika, který garantuje dr. Harašta. Ve třech vyučujících se dělíme o stovky studentů, kteří nám každoročně „projdou“ rukama. Kromě toho mám štěstí, že vyučuji několik volitelných profilačních kurzů z oblasti své specializace, tj. data governance, ochrany osobních údajů a práva na informace. Dále dodáváme kurzy pro studující Informační a kybernetické bezpečnosti na Fakultě informatiky a máme také smluvní spolupráci s Fakultou elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického v Brně, kde zase pro bakalářský a navazující magisterský program Informační bezpečnost dodáváme kurzy pro zajištění základního právního povědomí budoucích manažerů informační bezpečnosti. Tyto kurzy pokrývají témata od úplného úvodu teorie práva po přehledové právo informačních technologií. Tady samozřejmě není záměrem, aby se absolventi stali právníky, ale aby měli základní právní povědomí a dokázali identifikovat právní problém. Už při nastavování očekávání na začátku kurzu říkám, že cílem je, aby se jim až budou v praxi za uchem ve vhodný moment rozsvítila červená kontrolka a věděli, že se mají obrátit na někoho, kdo jim relevantně poradí.

Ve zkratce tedy moje výuka zahrnuje velmi obecnou Právní informatiku, velmi specializované volitelné kurzy pro budoucí právníky a obecné přehledové kurzy z oblasti práva informačních technologií pro neprávníky.

Přináší výuka práva technologií nějaké specifické pedagogické výzvy?

Člověk, který se odborně věnuje právu technologií, stojí rozkročený mezi regulatorikou a fungováním technologie. Ve výuce to znamená nutnost představit témata studentům právnické fakulty tak, aby pro ně byla na technologické úrovni stravitelná a představitelná. To stejné platí u právních témat v případě studujících FI a FEKT. Spolu s kolegy u těchto studujících vyučujeme předměty hned z kraje jejich studia. Může se tedy stát, že jejich druhá přednáška na vysoké škole technického zaměření začne: „Dobrý den, budu vám vyprávět o teorii práva,“ což pro ně může být překvapivé. Je tedy důležité jim umět téma předat tak, aby neměli pocit, že je odtržené od zbytku jejich studia.

Jakým způsobem se snažíte docílit, abyste studujícím téma předával takto propojené v širším kontextu?

Nemám žádný konkrétní návod či metodu, ale snažím se na toto propojení vždy myslet při přípravě výuky i celých kurzů. Zároveň se vždy snažím studujícím téma zajímavě předat svým projevem a volbou představitelných příkladů ze života. Pro studující technických oborů se snažím využít reálné příklady jevů z online světa, zatímco u studujících z PrF odkazuji na kauzy, které se dějí a na kterých lze dobře demonstrovat problém průsečíku technologie a regulatoriky.

Máte nějaké triky pro udržení pozornosti studujících při přednáškách?

I když to původně vzniklo trochu nahodile, ustálila se mi jedna věc, kterou využívám ve většině prezentací pro přednášky. Ačkoli to zní trochu dětinsky, snímky v prezentacích prokládám obrázky kočiček. Můžu to působit samoúčelně, ale není: sto minut přednášky je přece jen dlouhých a pokud se v prezentaci objeví něco neočekávaného, člověk zbystří. Především tyto obrázky ale používám jako předěl mezi jednotlivými „kapitolami“ v rámci přednášky. Mně to dává možnost se napít a posluchačům pokládat otázky. I když na začátku výuky vždycky studující ke kladení otázek pobízím, rozumím, že jim může být nepříjemné při přednášce vyučujícího přerušovat. Takto zastavený čas mezi kapitolami přednášky představuje prostor pro všechny otázky a komentáře.

Jedna z věcí, které dobře fungovaly v online výuce, byla možnost pokládání otázek do chatu během výkladu vyučujícího. I v prezenční výuce lze využít nástroje jako Slido pro průběžné pokládání dotazů, ale většinou preferuji spíše výše zmíněnou cestu „zastavení času“ během výkladu.

Zmiňoval jste zapojení kolegyň a kolegů do výuky předmětů, které organizuje. Jaké výhody a potenciální výzvy to přináší?

Je důležité porozumět, že právo informačních technologií není tradiční právní obor jako například občanské či trestní právo. Do značné míry je to spíše nadstavba nad všemi těmito kategoriemi; v rámci práva informačních technologií se řeší vše od uzavírání smluv online, přes autorské právo, doménová jména, odpovědnost online platforem, kyberbezpečnost, ochranu osobních údajů, až po v poslední době se objevující regulaci AI. Je to velmi široké spektrum témat propojené otázkou regulace nových technologií. Až na čestné výjimky nemůžeme nikdo tvrdit, že do detailů rozumíme všem těmto tématům.

Sdílená výuka u přehledových kurzů je dobrá praxe, která u nás na Ústavu práva a technologií již fungovala a kterou jsem převzal. Dává to velký smysl u průřezových kurzů, které mají obsáhnout co nejširší záběr. Benefit je určitě v tom, že studující dostanou výrazně hlubší expertízu. Výzvou je pak složit semestr tak, aby to všem vyhovovalo a výuka na sebe „dramaturgicky“ navazovala. Další výzvou je organizace seminářů – když bylo studujících méně a existovala jen jedna seminární skupina, vyučující učili vždy přednášky i navazující semináře. V posledních dvou či třech letech je seminárních skupin více, především v předmětech pro studující z FI. Seminární skupinu nyní celý semestr vyučuje vždy jeden vyučující a novou výzvou je tedy nutnost pro všechny obsáhnout probíranou látku všech seminářů.

Vyučujete také v kombinovaném studijním programu – co to znamená pro výuku?

Jedná se o dva kurzy – jeden volitelný a jeden povinně volitelný – v NMgr. programu Veřejná správa. Studující jsou často lidé, kteří si vzdělávání doplňují při práci. U povinně volitelného předmětu IT ve veřejné správě je prvním specifikem to, že výuka je organizována blokově, takže se potkáváme třikrát za semestr. I zde se snažím zajistit, aby specifická témata učili odborníci. Zřejmě největší výzvou je uzavírání kurzu. Kurz je poměrně vysoce kreditově ohodnocený, což klade nároky na náročnost zkoušky. Vím, že studující mohou být z celé republiky, a připadá mi nevhodné a zbytečné požadovat, aby kvůli zkoušce cestovali do Brna. Jedna z mála dobrých věcí, které přinesla zkušenost s covidovou dobou, je možnost realizovat věci online. Pro tento kurz jsem tedy zavedl ukončení online open book zkouškou prostřednictvím odpovědníku v IS otevřeného po dobu 24 hodin. Vím, že otázky jsou náročné a studující pro vypracování potřebují čas. Snažím se proto vypisovat termíny v různých dnech během pracovního týdne i během soboty. Chci nabídnout maximální flexibilitu a umožnit studujícím si zvolit čas, který jim vyhovuje. Uvědomuji si, že studovat vysokou školu při práci je, mírně řečeno, vysoce netriviální.

Můžete něco říct k výuce plně asynchronního kurzu?

Jedná se o kurz věnovaný ochraně osobních údajů, který jsem připravoval společně s dr. Kaslem a při jehož běhu mi pomáhají moji doktorští studenti. Výuka probíhá prostřednictvím interaktivní osnovy v IS. Studujícím jsou k dispozici videa, která jsme připravili se skvělou asistencí kolegů z FI. Práce je rozdělená do osmi týdnů, během kterých studující průběžně vyplňují odpovědníky a vypracovávají drobné úkoly. Poslední dva až tři týdny pak věnují závěrečné práci. Předmět je takto nastavený, protože vím, že varianta „proběhnu všechno na konci semestru“ neudělá dobře nikomu – když si představuji, že bych takto studoval, vím, že bych si nic neodnesl. Jako vyučující bych také nebyl šťastný, kdyby na mě před Vánoci vypadly vyšší desítky odpovědníků. Ze zpětných vazech mám dojem, že kurz se dobře rozběhl a funguje.

Narážíme však na další výzvu oboru práva technologií a to je, že se nám vzhledem k rychlosti vývoje regulatoriky a soudního rozhodování probíraná látka mění pod rukama a zdroje tak poměrně rychle zastarávají. Kurz jsme připravovali před přibližně čtyřmi lety a vím, že nás brzy čeká nové natáčení některých videí.

Jak byste shrnul svůj přístup k výuce?

Nemám rozsáhlý formální didaktický tréning, ale řídím se obecným principem: „dělat věci tak, aby měly smysl“. Stejně tak o věcech přemýšlím. Snažím se vyučovat tak, aby na sebe látka navazovala a nebyly v ní informace navíc. Když to říkám, zní to extrémně banálně. Je ale velmi důležité, aby do sebe obsah výuky komplexně zapadl a také aby posluchači věděli, proč tam jsou. Osvědčuje se mi věnovat poměrně velkou část první lekce tomu, že studujícím říkám, co budeme dělat a jaké jsou k tomu důvody, jak budeme téma studovat, co praktického si z toho odnesou a proč si myslíme, že se jim to bude hodit. Například, studujícím technických oborů vysvětluji, že i když teď druhý den na vysoké škole nerozumí, proč by měli studovat právní teorii, v následujících semestrech je čekají navazující kurzy, pro které potřebujeme mluvit stejným jazykem. Ve volitelných kurzech pro studující Práva a právní vědy zase vždy vysvětluji, že v předmětu sledujeme dva cíle – budeme se bavit o tom, jak funguje regulace osobních údajů, ale také se budeme učit psát. Je to proto, že v seminární skupině volitelného kurzu je prostor pro tréning právního psaní a poskytování kvalitní zpětné vazby. U kombinovaného kurzu, který jsem zmiňoval výše, je komunikace zvlášť důležitá, protože vím, že kurz má mezi studujícími mírně problematickou pověst kvůli náročnosti zkoušky. V minulých letech jsem proto na první hodině věnoval čas vysvětlování, jak je kurz nastaven a proč. Studující mají také možnost reagovat a diskutovat nastavení kurzu. Připadá mi důležité vždy ve výuce nastavit očekávání. Předchází to frustraci a všichni víme, kde si stojíme. Studující vědí, že výuka je takto nastavená z nějakého důvodu, a ne proto, že jsem se ráno probudil a řekl si „dnes třeba takhle“. Vnímám, že takové nastavení očekávání se pozitivní odráží ve zpětných vazbách studujících, ale hlavně v jejich přístupu ke kurzu a vzájemné spolupráci.

Kdybych to měl shrnout, je důležité dělat věci vědomě a mít na paměti konkrétní situaci a designový cíl konkrétního kurzu.