Za inspirací do Dánska: zkušenosti se zajišťováním kvality na University of Southern Denmark

Samotný kampus reprezentuje klíčovou myšlenku jedné univerzity, neboť šest fakult je v něm umístěných v propojených budovách. Celým kampusem je tedy možné projít pouze uvnitř. Zároveň univerzita není umístěná v žádné jiné lokalitě v rámci města. Centralizace a úzká koordinace mezi fakultami jsou pro univerzitu prioritou. Stejně tak je prioritou to, aby studující v kampusu trávili co nejvíce času – kromě všudypřítomných prostor pro studium a odpočinek uvnitř i v okolí budov kampus nabízí posilovnu, bazén, klub a rozsáhlé prostory pro činnost více než stovky studentských spolků.

Podobně jako Masarykova univerzita má i University of Southern Denmark institucionální akreditaci, přestože tato je v dánském podání mírně odlišná – její délka byla původně jen šest let (nyní zvýšeno na osm), je vázaná pouze na systém zajišťování kvality, nikoli oblasti vzdělávání, a ministerstvo stále finálně schvaluje nově akreditované studijní programy. Jedním z nejzajímavějších momentů návštěvy byla diskuse nad vývojem, kterým si zajišťování kvality na univerzitě prošlo od zisku první institucionální akreditace v roce 2014. Kolega tento proces rozdělil do tří fází – první fázi byla fáze tvorby procesů, definovaná kontrolou a evidencí. Pro druhou fázi byl hlavní dialog, který se však soustředil na naplňování předefinovaných indikátorů, jejichž počet byl v určité době velmi vysoký. Takový dialog se zároveň přirozeně točil především okolo nedostatků. I proto došlo k eliminaci indikátorů na úkor jednoduššího semaforového systému a vytvoření prostoru pro dialog také o úspěších daného programu. Současnou třetí fázi pak kolega definoval jako kultura kvality. Toto období podle něj charakterizuje eliminace indikátorů, snaha o výrazné zjednodušení procesů a soustředění se na rozvoj a dlouhodobé ambice studijních programů. Checklisty tak nahrazují standardy a rozvojové cíle. Přestože univerzita i nadále shromažďuje a vyhodnocuje robustní data ke studijním programům (důraz je kladem na to, aby strategická rozhodnutí byla data-based), při hodnocení programů se očekává, že sami jejich zástupci budou sami hovořit o jeho případných slabinách a o způsobu, jak se s těmito vypořádávají.

Kultura kvality zde znamená, že studijní programy do hodnocení vystupují s tím, že mají zájem získat zpětnou vazbu a tuto použít ke svému dalšímu rozvoji. Odpověď na otázku, jak tuto důvěru vybudovat je ta, že je třeba mít se systémem dobrou zkušenost – pokud zástupci studijních programů zažijí, že naplňování procesů je pro ně přínosné, budou se do nich příště zapojovat s ochotou.

Hlavním tématem návštěvy byla studentská zpětná vazba na výukou, která je v rámci fakulty shromažďovaná dvěma cestami. První cestou je online dotazník rozesílaný na konci výukového období, který obsahuje dvě otázky – na učení studujících a na přínos předmětu – a volná pole pro komentář. Výstupem vyhodnocení tohoto dotazníku je semafor – pokud má předmět zelenou, vše je v pořádku a není třeba mu věnovat pozornost. Žlutá představuje varování. Červená znamená, že studijní program musí připravit plán, jakým způsobem bude předmět upraven, aby k tomuto výsledku již nedocházela. Při hodnocení programů jsou tyto výsledky srovnávány i s úspěšností studujících u zkoušek; samotná zpětná vazba studujících tedy není jediným informačním vstupem.

Druhou cestu sběru zpětné vazby si vyučující volí sami – fakulta vyučujícím totiž ukládá, že mají sbírat zpětnou vazbu v průběhu a na konci semestru, ale ponechává na nich, jakým způsobem. Požadavkem je, aby metoda zahrnovala přímý dialog se studujícími. Vyučující si mohou vybrat z nabídky různých metod sběru zpětné vazby, které jim fakulta nabízí v manuálu. Tato zpětná vazba slouží vyučujícím a je tedy na nich na co se studujících ptají. Vyučující vytvářejí a uchovávají zápis, který je schválen studujícími, ale ten slouží primárně pro potřeby vyučujících. Pokud by výše zmíněná anketa indikovala problémy v předmětu, může si vedení programu od vyučujících tyto zápisy vyžádat a s těmito pracovat v jeho úpravě. Z perspektivy vedení fakulty však to není relevantní – jak můj kolega zdůraznil, jejich systém má důvěru v komunikaci dvou na sebe navazujících úrovní. Fakulta pouze očekává, že studijní program prokáže svou práci s těmi svými částmi, které ukazují prostor pro zlepšení.

Rozdílů mezi systémem zajišťování kvality na University of Southern Denmark a MU je mnoho: můžeme začít tím, že všichni jejich začínající vyučující absolvují povinné vzdělávání v pedagogických kompetencích v rozsahu 270 hodin. Určitě ne všechny aspekty jejich systému jsou aplikovatelné do toho našeho. Přesto návštěva přinesla mnoho podnětů – od praktických tipů a drobností, které u nás lze snadno aplikovat, až po hluboké zamyšlení nad tím, jak se přesunout od kontroly ke sdílené kultuře.

Autorka článku a fotografií: Karolína Zlámalová, Odbor pro kvalitu RMU (zlamalova@rect.muni.cz)